pondělí 20. května 2013

O velkém drbání...

Každý  z vás to určitě zná, něco nás svědí, poškrábeme se, podrbeme se, přestane to, za chvilku to škrábeme znovu, ale většina z nás alespoň ví kdy přestat, abychom se neuškrábali... Bohužel zvířátkům nedokážeme poručit ani jim vysvětlit, že se nesmí škrábat, když už mají něco rozškrábaného a že se jim to nezahojí... To je případ naší Micinky, spolumajitelky tohoto blogu:-), začala se škrábat pod krkem, samozřejmě jako každá kočka, zprvu jsme tomu nepřikládali žádný význam, ale když se tam pak objevila menší krvavá lysinka a sotva se zahojila, Míca si ji hned rozškrábala, nebylo zbytí a museli jsme navštívit veterináře. Dostali jsme vodičku na potírání a nějaký sprej a to nejhorší, límec kolem krku, který jí sice byl upraven veterinářem a následně mnou do menších rozměrů, ale nepřeji vám vidět, jak se naše zvířátko tvářilo při jeho nasazování a následně při příchodu domů, narážela do všeho a bylo na ní vidět, že to nám teda neodpustí... Nicméně límec zafungoval, Míca se sice škrábala, ale odnášel to límec... Jenomže to by nebyla ona, šelma vychytralá, aby si ho nedokázala po pár dnech sundat, takže se scénář opakoval, rána byla opět rozškrábaná a takto se to opakovalo několikrát. Tady je fotka ještě s límcem od veterináře...
 

No a včera jsem dostala nápad, múza mě políbila, teda mohla to taky udělat dříve, každopádně ten nápad byl ušít Micince "něco" kolem krku, aby jí to moc nepřekáželo a hlavně splnilo funkci ochrany rozškrábané rány a ta se mohla zahojit. Zatím to teda funguje, pruh látky vycpané vatelínem, na něm našitá šňůrka na zavazování, dokonce vypadá, že to Micince zase tak moc nevadí, baštit může bez problémů, před chvílí si "nákrčník" olizovala a "nemotá" se tak jak s umělohmotným límce a samozřejmě nenaráží do nábytku... No máme před sebou první noc, to se teprve ukáže, jestli nákrčník obstál:-) Nakonec ještě malá zmínka o látce, jak jinak než s jahůdkami, přece jenom je to Mícinka Jahodová;-) 
 
 
Hezký den, Micinka a Jahůdka
 

pondělí 6. května 2013

Anglický venkov

Znovu jsem se po nějakém čase vrátila k šití podle své oblíbené Lynette Anderson. Šila jsem podle ní Go Wild Quilt, úžasnou deku, kterou jsem nedávno věnovala dceři a která opustila rodné hnízdo:-) Chtěla k ní ovšem ještě polštáře, tak maminka sedla ke stroji a šila, až se z ní kouřilo, co bychom přece pro naše děti neudělali:-) A tak vznikly dva polštáře, trochu v jiné barevné kombinaci než je deka, ale i s červenou si myslím, že mají šmrc...


A když už jsem oprášila šití podle Lynette, tak jsem rovnou ušila dva další, téměř totožné, pouze se zelenou zadní stranou...


Tyto dva polštáře jsem vložila do našeho obchůdku na Fleru, který jsme si před nedávnem založily s kamarádkou Věrou, protože šití nás stále baví, ale rodina už je obdarovaná a výrobky se hromadí a my přestat šít nedokážeme:-)

Krásný den, Jahůdka